Když jsme na začátku května prováděli mapování vodních hub v lesních potocích pod kopcem Dylení, netušili jsme, jaký vzácný nález nám paní příroda postaví do cesty. Při přesunu z jedné lokality vodních hub na druhou jsme náhodně procházeli svažitým a hustým monokulturním smrkovým lesem, který na první pohled krásou neoplýval spíše naopak. Mnohé vzrostlé smrky byly poškozené lesní zvěří, země byla rozrytá od divokých prasat a ještě jsme museli překračovat nebo se vyhýbat hromadám starých zetlelých větví po dřívější prořezávce. No a právě na jedné hromadě větví částečně porostlé mechem, kterou jsme náhodně obcházeli, náš pohled upoutaly černavé mističky rostoucí přímo ze dřeva. Členům našeho spolku je známé ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella), ale na této lokalitě jsme jej nikdy nenašli. Obhlídkou okolí se podařilo objevit další kolonii neznámých ušíček asi čtyřicet metrů od prvního nálezu. Sebrali jsme jednu větší plodnici na mikroskopovaní a pokračovali v cestě za míhavkami, čapulkami a vodničkami. 

Až doma začalo v atlasech a na specializovaných webech pátrání po identifikaci objevených ušíček.Zjistili jsme, že kromě nejběžnějšího ušíčka černého (Pseudoplectania nigrella), existuje vzácné ušíčko černavé (Pseudoplectania melaena), které ovšem vyrůstá na dřevě jedlí, což na náš nález nepasovalo. Více světla do případu nám pomohl vnést až dotaz do mykologické poradny na Facebooku, kde nás jedna z našich nejlepších znalkyň hub Lucie Zíbarová odkázala na nedávno nově popsané ušíčko dřevní (Pseudoplectania lignicola), které se svými nároky shodovalo s místem našeho nálezu. Nicméně makroskopické rozdíly u všech třech druhu ušíček jsou tak nejednoznačné, že definitivní určení bylo možné provést až po mikroskopické analýze našeho vzorku. A tak usušená plodnice putovala v obálce do České mykologické společnosti a nám nezbývalo, než čekat na výsledek. Mikroskopováním bylo potvrzeno, že naše plodnice je skutečně ušíčko dřevní (Pseudoplectania lignicola), která byla v České republice popsána pouze ze tří lokalit a ta naše chebská je čtvrtá. Takový nález se opravdu podaří jen málokdy a udělal nám nesmírnou radost.

Pokud budou naši čtenáři také šťastnými nálezci tohoto druhu, bylo vhodné nález patřičně zdokumentovat. To znamená pořídit fotodokumentaci, určit alespoň přibližnou polohu, zapamatovat si biotop nálezu a sebrat jednu nebo dvě plodnici pro mikroskopické určení a následné uložení exsikátu do sbírek v některém z našich muzeí. Přestože je spolehlivé určení ušíčka dřevního od běžnějšího ušíčka černého možné pouze mikroskopicky, pár indicií pomůže napovědět. Ušíčko černé roste již od března a v květnu už se moc nevyskytuje, naopak nálezy ušíčka dřevního jsou datovány až v květnu. Ušíčko černé dává přednost světlým mechatým okrajům cest, kde zpravidla plodnice rostou přímo z mechu či jehličí. Ušíčko dřevní, jak již název napovídá, roste na větvích a my ho navíc našli uprostřed tmavého lesa. Ušíčko černé mívá zpravidla vnější stranu světlejší než stranu vnitřní, naopak ušíčko dřevní má vnější stranu tmavší a vnitřní světlejší. S případnými nálezy se můžete obracet na náš klub či přímo na Českou mykologickou společnost. O rozšíření tohoto druhu toho zatím víme velice málo a uvítáme vaší spolupráci.