RSS

Šiškovec černý

Strobilomyces strobilaceus (Scop.: Fr.) Berk.
Syn.: Strobilomyces floccopus (Vahl: Fr.) P. Karst.


Jedlý, výskyt: VI.-X.

 

Klobouk je 50-120(-190) mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý, nakonec až ploše rozprostřený, na celém povrchu pokrytý hrubými, vatovitě plstnatými šupinami. Šupiny jsou fragmenty potrhaného univerzálního vela, které v raném vývinovém stadiu pokrývá celý povrch plodnice. Po otevření klobouku zůstává jeho okraj ověšený zbytky vatovitého vela. V mládí jsou šupiny světle šedé a jen na vrcholcích začernalé, během dalšího růstu postupně tmavnou a stále více černají; v pokročilém stáří se nakonec celý povrch klobouku zbarvuje do černa. Rourky jsou 10-14(-18) mm dlouhé, připojené nebo i trochu sbíhavé na třeň, v mládí bělavé, potom světle našedlé nebo sytě šedé, v dospělosti tmavě šedé nebo šedohnědé. Póry jsou ve stáří 0,5-1,5 mm velké, stejně zbarvené jako stěny rourek. Rourky na řezu a póry na otlačených místech nejprve špinavé červenají a potom tmavnou do hněda nebo do černa. Výtrusný prach je velice tmavý, téměř černý. Třeň je 60-120(-180) x 10-25(-35) mm velký, protáhle kyjovitý nebo téměř válcovitý, pokrytý vatovitými vločkami univerzálního vela. V mládí jsou vločky na třeni světle šedé, postupně tmavnou a ve stáří nakonec úplně černají, stejně jako celý povrch plodnice. Zajímavé je, že na povrchu třeně, který je zcela ukrytý pod vločkatým velem, je jako u mnoha jiných hřibů vytvořena dobře vyvinutá síťka. Dužnina je o poznání sušší než u ostatních hřibů, v mládí je bělavá, později víceméně našedlá; na řezu se nejdříve zbarvuje do špinavě oranžova nebo do špinavě červena a potom silně tmavne do černošeda, místy až do černa. Chuť je mírná, vůně nenápadná.

Mikroznaky. Výtrusy jsou 11-14(-15) x 8,5-12 mikrometru velké, tmavě zbarvené, téměř kulovité, s nápadnou síťovitou reliéfní ornamentikou. Univerzální velum, které v mládí obaluje celou plodnici, je tvořeno vláknitými hyfami (4-)6-14(-22) mikrometru širokými. Povrch třeně (i přesto, že je v podstatě celý zakrytý univerzálním velem) je plodný, pokrytý kaulohymeniem s řídce roztroušenými plodnými kaulobazidiemi. Zajímavé je, že tyto kaulobazidie produkují tmavě zbarvené, téměř kulovité a síťovitě ornamentované výtrusy, úplně stejné, jaké produkují bazidie hymenoforu. Pro tento druh je charakteristické, že jeho bazidie jak v hymenoforu, tak na třeni jsou nápadně nadmuté, mnohem větší než u ostatních hřibů.

Ekologie a rozšíření. Méně hojný druh vyskytující se na našem území především v pahorkatinách a podhorských oblastech na kyselých půdách v jehličnatých a ve smíšených lesích většinou pod smrky, méně často v listnatých porostech, kde roste nejčastěji pod buky. Plodnice vyrůstají od června do října.

Praktický význam. Jedlý, ale horší kvality než většina ostatních hřibů.

Poznámky. Šiškovec černý (v české mykologické literatuře někdy také nazývaný šiškovec šiškovitý) má tak charakteristický vzhled a zbarvení, že se nedá zaměnit se žádným jiným u nás rostoucím hřibem.

 

 

 

Šiškovec černý
Šiškovec černý
Podrobnosti obrázku
Šiškovec černý
Šiškovec černý
Podrobnosti obrázku
Šiškovec černý
Šiškovec černý
Podrobnosti obrázku
Šiškovec černý (2)
Šiškovec černý (2)
Podrobnosti obrázku
Šiškovec černý (3)
Šiškovec černý (3)
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery