RSS

 

Holubinka hřebínkatá

Russula pectinatoides Peck s. Singer
Syn.: R. consobrina var. pectinatoides (Peck) Singer; R. pectinata s. Kühner et Romagn.


Po tepelné úpravě jedlá – Výskyt: VII.-X.

 

Klobouk 3-7 cm v průměru, zpočátku vyklenutý a podehnutý, pak ploše rozložený a uprostřed pupkovitě vmáčklý nebo prohloubený, tence až středně masitý, na okraji ostrý a trochu průsvitný, zpočátku hladký, později dlouze uzlinatě rýhovaný, vzácněji jemně radiálně žíhaný, žlutě okrový, okrově hnědý nebo světle hnědavě našedlý, uprostřed obvykle tmavší, při okraji vybledající, často žlutookrově až hnědočervenavě skvrnitý. Pokožka klobouku poměrně pružná, tence masitá, průsvitná, za sucha spíše matná, za vlhka lesklá a lepkavá, slupitelná do 1/2 nebo 2/3 poloměru klobouku. Lupeny 4-7 mm vysoké, zpočátku středně husté, později prořídlé, tenké, úzce přirostlé ke třeni, vidlené a navzájem spojované žilkami, napřed bělavé, pak smetanové, po poranění hnědavě nebo okrově rezavějící. Třeň 3-6 cm dlouhý, 0,8-1,5 cm tlustý, válcovitý nebo mírně kyjovitý v horní části trochu ojíněný, posléze jemně síťnatě vrásčitý, zpočátku plný a pevný, později houbovitý až sklípkatý, bělavý, při bázi někdy rezavě naoranžovělý nebo okrově načervenalý. Dužnina zprvu poměrně pevná a středně masitá, později křehká, nejprve bílá, pak šedavě okrově nažloutlá až narezavělá, obvykle s nepříjemně nakysle ovocným pachem, obvykle s mírnou, ale občas i s trochu nahořklou chutí, jen vzácněji slabě palčivou v lupenech. Výtrusný prach středně sytě až tmavě smetanový.

 

Mikroznaky. Výtrusy velké 6,5-8,5 x (5-)5,5-6,5 mikrometru, vejčité, s bradavkami a kuželovitě zašpičatělými ostny dosahujícími výšky až 0,8-1(-1,2) mikrometru, jen s některými spojenými krátkými hřebínky. Bazidie velké 30-45 x 8-10 mikrometru, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cystidy velké 60-90 x 7-10 mikrometru, válcovitě vřetenovité, většinou ukončené výrůstkem, nepřečnívající, početné. Pokožka klobouku: brvy široké 2,5-4 mikrometru, rozvětvené, přehrádkované, válcovité, s přitupělým horním koncem terminálního článku; dermatocystidy široké 3-6 mikrometru, obvykle jednobuněčné, válcovité, často se zašpičatěle zúženým a někdy zaškrceným horním koncem terminálního článku.

 

Makrochemické reakce. FeSO - světle růžová; guajak - středně intenzivně modrá; fenol - vínově hnědá; benzidin - rychle modrošedá, nakonec tmavě hnědá; KOH, anilin - světle nažloutlá.

 

Ekologie a rozšíření. Roste od července do října hlavně ve smíšených lesích, velmi často mezi trávou podél cest, při okrajích lesa, ale také v alejích a parcích. U nás je to poměrně hojný druh rostoucí od nížin až po horské oblasti.

 

Kuchyňská hodnota. Podle literárních údajů je to nejedlá houba. Nicméně, mladé a mírně chutnající plodnice této holubinky, naložené po tepelné úpravě do sladkokyselého nálevu, jsou jedlé a poměrně chutné.

 

Odchylné formy a odrůdy. Byl popsán větší počet odchylných forem a odrůd h. hřebínkaté. Ke známým formám patří např. h. hřebínkatá nahořklá - f. amarescens Romagn., která se od typické h. hřebínkaté liší dužninou po delším žvýkání s nahořklou až natrpkle svíravou chutí, dále h. hřebínkatá hnědá - f. pseudoamoenolens Romagn. - s tmavě hnědým nebo tmavě šedohnědým a uprostřed téměř zcela načernalým kloboukem (takže do jisté míry připomíná h. nelibou), h. hřebínkatá ponurá - f. pseudoconsobrina Romagn. - se zřetelně hnědým kloboukem, dosti řídkými lupeny a dlouze rýhovaným kloboukem, jakož i h. hřebínkatá bílá - f. alba Socha - s bílým, bělavým až bělavě smetanovým kloboukem. Z forem a odrůd lišících se od typické h. hřebínkaté především mikroskopickými znaky je známa h. hřebínkatá dimorfní - f. dimorphocystis Romagn - se dvěma různými typy cystid a h. hřebínkatá krátkoostnitá - var. brevispinosa Romagn., odlišující se od typické odrůdy především nižšími a tupějšími ostny na výtrusech.

 

Možná záměna. Holubinka hřebínkatá je druhem spíše přehlíženým a často zaměňovaným s jinými příbuznými nebo podobně zbarvenými druhy holubinek, např. s jedlou h. Pruhovanou (R. insignis) nebo nejedlou h. nelibou (R. amoenolens), h. sesterskou (R. sororia) a h. hřebenitou (R. pectinata).
Holubinka pruhovaná se od h. hřebínkaté snadno pozná podle vždy mírné chuti, zlatožlutě zbarvené báze třeně, přítomnosti žlutohnědých vláken v rýhách při okraji klobouku u velmi mladých plodnic a cihlově rezavé reakce spodní části třeně na silnější alkalické roztoky (např. hydroxidu draselného nebo čpavku). Holubinka nelibá má na rozdíl od h. hřebínkaté tmavěji šedohnědě zbarvený klobouk, velmi palčivou dužninu a v době zralosti nepříjemný pach po sýru camembert nebo spermatu. Holubinka sesterská se od h. hřebínkaté pozná rovněž podle značné palčivosti dužniny ve všech částech plodnice, pachu u mladších plodnic po spermatu (a nepatrně připomínajícího pach h. smrduté), u starších plodnic spíše po ovoci, středně sytě smetanového výtrusného prachu, nižších bradavek na výtrusech a téměř negativní reakce na guajak.
Poměrně vzácná holubinka hřebenitá se od h. hřebínkaté liší zejména zřetelně palčivou chutí, převážně okrově žlutým kloboukem a chutí i pachem připomínajícím h. smrdutou (R. foetens).

 

 

 

 

Holubinka hřebílkatá
Holubinka hřebílkatá
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery