RSS

Pečárka polní

Agraricus campestris L. ex FR.


Jedlá — Výskyt: V.—X.

 

Klobouk má široký 40-120 mm, zpočátku kulovitý, později polokulovitě vyklenutý, na okraji dlouho podvinutý, nakonec ploše rozložený, masitý a pevný, bílý, někdy nažloutlý nebo na temeni jemně hnědavě šupinatý. Při pomačkání nemění barvu. Pokožka klobouku je tlustá, hedvábně vláknitá a dá se sloupnout. Lupeny jsou dosti vysoké (8-10 mm), husté, slabě vyklenuté, při třeni volné, zpočátku růžové, později čokoládové a černohnědé. Třeň je dlouhý 40-80 mm a tlustý 20-40 mm, válcovitý, plný, vylomitelný z klobouku, bílý s menším blanitým a také bílým prstenem, dole rezavě hnědavý a často ztenčený. Dužnina je tuhá, bílá, při kraji třeně a nad lupeny na řezu načervenalá, jemná, příjemně (žampionově) voní a chutná. Výtrusy jsou velké 7-9 x 5 až 6 mikrometrů, vejčitě elipsoidní, hladké, červenohnědé. Výtrusný prach je tmavohnědý.

Pečárka (žampion) polní roste především na polích, lukách a na pastvinách kruzích, pruzích a velkých skupinách, hlavně po vydatnějšich deštích, od května do října, nejvíce v červenci a srpnu.

Pečárka polní je jedlá a je nejvíce sbíraným druhem pečárek. V kuchyni je všestranně použitelná jak čerstvá, tak konzervovaná. Pro přípravu pokrmů z pečárek je mnoho kuchařských předpisů. Velké, již rozprostřené plodnice lze připravit jako vídeňský řízek (podobné jako bedly), mladší plodnice můžeme plnit různými náplněmi a zapékat. Mladé plodnice jsou chutné v octovém nálevu, starší se mohou usušit, rozdrtit na prášek a používat jako koření. Jako všechny bílé pečárky i pečárku polní je možné zaměnit za bílé faloidní muchomůrky a také za mírně jedovatou pečárku zápašnou.

Jedlá — vhodná pro průmyslové zpracování.

 

 

Pečárka polní
Pečárka polní
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery