RSS

Mechovka obecná

Clitopilus prunulus (SCOP. ex FR.) KUMM.


Jedlá - Výskyt: VI.-X.

 

Klobouk je široký 30-100 mm, nejdříve polokulovitý, později nálevkovitě vyklenutý, zpočátku silně podvinutý, ve stáří jen sklopený, hladký, jemně plstnatý, masitý, bílý nebo šedobílý. Lupeny jsou vysoké 2-4mm, husté, hluboko sbíhavé na třeň, v mládí bílé, později masově růžové. Třeň je dlouhý 20-60 mm a tlustý 5-20 mm, plný, tuhý, shora válcovitý, dolů zúžený a mírně ohrnutý, někdy výstředně uložený, bílý nebo bělavý. Dužnina je bílá, měkká, má příjemnou mírně houbovou chuť a silně voní po mouce. Výtrusy jsou velké 8-13x8-6 mikrometru, vřetenovité, podélně žebernaté, světle žluté. Výtrusný prach je narůžovělý.

Roste většinou jednotlivě od června do října, především v červenci a srpnu, v listnatých i jehličnatých lesích, na lesních loukách i na zahradách s lesními stromy.

Jde o jedlou dobrou houbu, v kuchyni vždy vítanou do polévek, míchanic i pod maso. Málokdy se najde ve větším množství, proto se konzervuje jen zřídka. V octovém nálevu je chutná.

Záměna s jedovatými houbami je možná. Nezkušený houbař může omylem za mechovku považovat některou z bílých strmělek (bílé klobouky, sbíhavé lupeny), např. strmělku potůčkovou či voskovou nebo jí podobnou strmělku odbarvenou [Clitocybe dealbata (SOW. ex FR.) KUMM]. Jsou to však podzimní houby, jejich klobouky jsou velmi tenké, na okrajích zvlněné, lupeny i v dospělosti zůstávají úplně bílé a nevoní moukou. V posledních letech je méně hojná a mnozí houbaři ji už neznají, ačkoliv se dříve (před 50 lety) běžně prodávala na trzích. Z té doby se zachovaly některé lidové názvy, jako hřibovinka, podhřibenka, lipka; na Slovensku tancunka, tanček. Vznikly z tradované zkušenosti, podle níž na stejných místech jako mechovky rostou i hřiby. To se sice často stává, ale vždy neplatí.

Jedlá - netržní.

 

 

Mechovka obecná
Mechovka obecná
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery