RSS

Křemenáč osikový

Leccinum rufum (Schaeff.) Kreisel
Syn.: Leccinum aurantiacum (Bull.) Gray sensu auct plur., non Bull.
Leccinum albostipitatum Den Bakker et Noordeloos


Jedlý, výskyt: VI.-X.

 

Klobouk je (50-)90-150(-220) mm široký, zprvu polokulovitý, potom dlouho klenutý, nakonec až poduškovitý, oranžový, rezavý, červenooranžový nebo rezavě hnědý, v mládí olemovaný přívěskatou, nepravidelně cípatou blankou přesahující 2-4(-6) mm přes okraj klobouku; později tato blanka postupně mizí. Povrch klobouku je jemně plstnatý, potom někdy až plstnatě zrníčkatý nebo drobně přitiskle šupinkatý, ve stáří částečně olysalý, za vlhka slabě lepkavý. Rourky jsou v dospělosti až 30 mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, téměř volné, bílé nebo bělavé, ve stáří nakonec trochu našedlé nebo nahnědlé, na řezu tmavnoucí. Póry jsou drobné, okrouhlé, ve všech vývinových stadiích zbarvené stejně jako stěny rourek, to znamená od mládí až do dospělosti bílé nebo bělavé. Otlačená místa na pórech nejdříve nabíhají do špinavé šedorůžova, potom tmavnou do šedofialova nebo do černa a nakonec se po několika hodinách zvolna přebarvují do hněda nebo okrově hněda. Výtrusný prach je hnědý. Třeň je protáhlý, 80-200(-250) x 15-30(-40) mm velký, téměř válcovitý, bez nápadnějšího rozšíření ve spodní části, jen v horní části mírně zúžený, na povrchu bílý nebo bělavý, hrubě šupinkatý. Šupinky jsou v mládí bílé nebo bělavé, teprve později postupně mění barvu do okrova či šedookrova, ve spodní a střední části třeně někdy nakonec až do tmavohněda nebo do černa, ale v horní části třeně většinou zůstávají světle zbarvené až do dospělosti. Bělavé šupinky na třeni mladých plodnic po doteku rychle tmavnou. Na bazální části třeně, která je více nebo méně pokryta bělavou plstí, se někdy vyskytují modré, modrozelené nebo nazelenalé skvrny. Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu nabíhá nejdříve do špinavě růžova, potom (zhruba do 5-10 minut) silně tmavne do špinavě šedofialova nebo špinavě hnědošeda a nakonec do šedočerna, místy úplně do černa. V bázi třeně (kde je tmavnutí dužniny obvykle jen slabé nebo téměř žádné) se dužnina po poranění pomalu zbarvuje do modra nebo zelenomodra a potom přechází do zelena. Chuť je mírná, příjemná, vůně nenápadná.

Mikroznaky. Výtrusy jsou 12-19 x 3-4(-5) mikrometru velké, hladké, protáhle vřetenovité, z bočního pohledu s více nebo méně zřetelnou suprahilární depresí. Cheilocystidy neobsahují sytěji zbarvený pigment. Pokožka klobouku je tvořena trichodermem, který má ve stáří tendenci kolabovat. Trichodermové hyfy obsahují vakuolární pigment a jejich šířka se pohybuje v rozmezí 4-16(-26) mikrometru.

Ekologie a rozšíření. Běžný druh doprovázející osiku (Populus tremula), s níž tvoří ektomykorhizu, po celém území naší republiky, a to jak v lesích, tak mimo les. Fruktifikuje od června do konce října.

Praktický význam. Jedlý. Plodnice křemenáčů jsou ceněné houbaři zejména pro svůj pěkný vzhled, který neztrácejí ani po dlouhém nošení v košíku.

Poznámky. Od podobných druhů křemenáčů, například od křemenáče krvavého (Leccinum aurantiacum), křemenáče smrkového (Leccinum piceinum) a křemenáče březového (Leccinum versipelle), je možno křemenáč osikový odlišit zejména v mládí — to znamená krátce po otevření klobouku. V tomto stadiu má křemenáč osikový jak šupinky na třeni, tak póry rourek bílé nebo bělavé. U křemenáče krvavého, smrkového a březového jsou v mládí šupinky na třeni a póry rourek zbarvené mnohem tmavěji. Při určování starších plodnic křemenáče osikového je však důležité mít na paměti, že u tohoto druhu šupinky na třeni během dospívání a také póry ve stáří postupně tmavnou. U křemenáče krvavého, smrkového a březového naopak zbarvení pórů v průběhu dospívání postupně vybledá. Proto se rozdíly mezi křemenáčem osikovým a ostatními křemenáči během růstu plodnic postupně stírají. Pokud tedy nemáme k dispozici mladé plodnice, může být určení těchto křemenáčů dosti nejisté nebo prakticky nemožné.

 

 

 

Křemenáč osikový
Křemenáč osikový
Podrobnosti obrázku
Křemenáč osikový (2)
Křemenáč osikový (2)
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery