RSS

Křemenáč borový

Leccinum vulpinum Watling


Jedlý

 

Klobouk je 40-130 mm široký, nejprve polokulovitý, potom klenutý až poduškovitý, hnědorezavý, červenohnědý nebo hnědý, v mládí olemovaný nepravidelnou přívěskatou blankou přesahující 2-4(-5) mm přes okraj klobouku. Povrch klobouku je jemně plstnatý, později často přitiskle šupinkatý. Rourky jsou až 20 mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, bělavé, na řezu se zbarvují lehce lila nebo vodnatě modře. Póry jsou drobné, bledě krémové až bělavé, potom nepatrně okrové. Výtrusný prach je hnědý. Třeň je 80-150 x 15-30 mm velký, téměř válcovitý, bělavý, pokrytý šupinkami, které jsou zprvu bělavé, potom načervenale hnědé, nakonec tmavohnědé nebo načernalé. Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu v klobouku barvu nemění nebo růžoví, ve vrcholu třeně někdy nabíhá do vínově růžova, místy trochu šedne nebo lehce modrá, ale netmavne do šedočerna, v bázi třeně se zbarvuje do modrozelena. Chuť je mírná, vůně nenápadná.

Mikroznaky. Výtrusy jsou 12-15 x 3-4 mikrometru velké, hladké, protáhle vřetenovité.

Ekologie a rozšíření. Rozšíření tohoto druhu na území naší republiky není známé, protože tento druh bývá u nás často zaměňován s křemenáčem smrkovým (Leccinum piceinum). Křemenáč borový tvoří mykorhizu s borovicí lesní (Pinus sylvestris).

Praktický význam. Je zařazen do Červeného seznamu hub České republiky jako druh, o němž jsou nedostatečné údaje; měl by se tedy chránit a jeho nálezy by se měly dokladovat.

Poznámky. Křemenáč borový je podobný křemenáči smrkovému (Leccinum piceinum), od něhož se liší mykorhizní symbiózou s borovicemi a hlavně tím, že jeho dužnina nanejvýš trochu šedne, netmavne tedy do šedočerna nebo do černa.

 

 

 

Křemenáč borový
Křemenáč borový
Podrobnosti obrázku
Křemenáč borový
Křemenáč borový
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery