RSS

Hřib žlutomasý („babka")

Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara
Syn.: Boletus chrysenteron Bull. - Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quél.


Jedlý - roste: VI.-X.

 

Klobouk je 30-80(-110) mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý, nakonec poduškovitý nebo ploše rozložený, šedookrový, šedohnědý, středně hnědý až tmavě hnědý. Pokožka klobouku je suchá matná, ani za vlhka není lepkavá, mládí je lysá nebo sametová, později až jemně plstnatá, velice často rozpraskávající na drobná políčka. U mladších plodnic se pod vrchní hnědou vrstvou pokožky obvykle nachází tenká podpokožková vrstva, která je červeně zbarvená. U starších plodnic se červené zbarvení této vrstvy většinou vytrácí. Rourky jsou v dospělosti téměř připojené nebo u třeně mírně stlačené a malým zoubkem sbíhající, 4-10(-13) mm dlouhé, v mládí světle žluté, potom živě žluté, ve stáří žlutoolivové až olivově nazelenalé. Póry jsou zbarvené podobně jako rourky, ve stáří jsou hranaté, 1-2,5 mm velké. Rourky a póry po poranění modrají nebo zelenají. Výtrusný prach je olivové hnědý. Třeň je 35-80(-110) x 5-18(-23) mm velký, téméř válcovitý, někdy u báze trochu rozšířený, v horní části žlutý, ve střední části nebo i téměř na celém povrchu načervenalý až vínově červený. Povrch třeně je bez síťky, pokrytý velice drobnými načervenalými až hnědými zrníčky, ve stáří někdy olysávajícími. Bázi třeně pokrývá jemná, bělavá, místy až nažloutlá plst. Dužnina je žlutá nebo žlutavá, uprostřed nebo ve spodní části třeně často vínově načervenalá a úplně v nejspodnější bázi třeně nahnědlá, na řezu nebo po poranění víceméně modrající. Chuť je mírná, někdy trochu nakyslá, vůně nenápadná.

Mikroznaky. Výtrusy jsou (10-)11-15(-17) x (4-)5-6(-6,5) mikrometru velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu. Pokožka klobouku je tvořena palisádodermem, s hyfami (6-)8-18(-20) mikrometru širokými, pokrytými hrubou nápadnou inkrustací. Kromě bazální části je povrch třeně pokrytý drobnými ostrůvky roztrhaného kaulohymenia s výtrusorodými kaulobazidiemi.

Ekologie a rozšíření. Velice hojný druh vyskytující se od nížin až do horských oblastí v různých typech lesa i mimo les, například v parcích nebo na hrázích rybníků, a to jak pod listnatými, tak pod jehličnatými stromy. Fruktifikuje od června do poloviny října.

Praktický význam. Jedlý, ale mezi houbaři nepříliš ceněný druh. V kuchyni jsou upotřebitelné zejména mladé, čerstvé a nepomačkané plodnice. Starší plodnice bývají velmi často červivé nebo napadené nedohubem (Hypomyces).

Poznámky. Hřib žlutomasý se podobá hřibu uťatovýtrusému (Xerocomellus porosporus), od něhož se liší přítomností načervenalé vrstvy pod pokožkou klobouku, neuťatým tvarem výtrusů a také tím, že povrch jeho třeně nemá ve stáří tendenci tmavnout do šeda, hnědošeda nebo šedoolivova. Hřibu žlutomasému je velice podobný také Xerocomus cisalpinus Simonini, Ladurner et Peintner, což je u nás doposud nenalezený druh, který se od hřibu žlutomasého liší velice jemně podélně žíhanými výtrusy.
Přesné určení některých druhů z okruhu hřibu žlutomasého je bez mikroskopu někdy velice obtížné nebo zcela nemožné. Praktické houbaře je však možno v tomto případě uklidnit, protože záměna hřibu žlutomasého s podobnými druhy by neměla škodlivé následky. Všechny hřiby této skupiny jsou jedlé, i když méně kvalitní.

 

 

 

Hřib žlutomasý
Hřib žlutomasý
Podrobnosti obrázku
Hřib žlutomasý (2)
Hřib žlutomasý (2)
Podrobnosti obrázku
Hřib žlutomasý
Hřib žlutomasý
Podrobnosti obrázku
Hřib žlutomasý-babka
Hřib žlutomasý-babka
Podrobnosti obrázku
Hřib žlutomasý-babka (2)
Hřib žlutomasý-babka (2)
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery