RSS

Hřib žlučník („hořčák")

Tylopilus felleus (Bull.: Fr.) P. Karst.
Syn.: Tylopilus felleus var. alutarius (Fr.) P. Karst.


Nejedlý - roste: VI. - X.

 

Klobouk je 40-130(— 150) mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý, nakonec poduškovitý, zbarvený v různých hnědých odstínech, například kožově nahnědlý, světle hnědý, rezavě hnědý až tmavě hnědý; výjimečně se může objevit i forma s velice světlým, bělavě krémovým kloboukem. Povrch klobouku je v mládi suchý, matný, jemně plstnatý, ve stáří často olysalý a trochu lesklý (zejména na temeni klobouku), za vlhka slabě lepkavý. Rourky jsou v dospělosti 10-20(-25) mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, v mládí bílé nebo bělavé, později více či méně růžové, ve stáří až hnědorůžové nebo světle hnědé. Póry jsou stejně zbarvené jako stěny rourek, okrouhlé a poměrně drobné, v dospělosti zhruba 1 mm velké. Rourky na řezu a póry po otlačení nejprve růžovějí a po několika hodinách pomalu hnědnou, což bývá dobře patrné zejména na mladších, plodnicích se světlejším hymenoforem. Výtrusný prach je světle hnědý, často se slabým narůžovělým nebo masovým odstínem. Třeň je 50-130 x 10-30(-40) mm velký, víceméně kyjovitý, v horní časti bledě krémový nebo světle okrový, na ostatních částech třeně (kromě báze) hnědookrový, světle hnědý nebo sytě hnědý, na povrchu většinou pokrytý dobře vyvinutou síťkou, která je zpočátku světle hnědá, ale během dalšího růstu plodnic se záhy zbarvuje do hněda až hnědočerna, takže ve stáří se obvykle stává velice nápadnou. Pouze vzácně se vyskytují také plodnice s málo zřetelnou nebo téměř žádnou síťkou, které se někdy označují jako var. alutarius. Bazální plst a mycelium jsou bílé nebo bělavé. Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu neměnná nebo místy slabě růžovějící. Chuť je více či méně hořká (jen u var. alutarius téměř mírná), vůně je nenápadná.

Mikroznaky. Výtrusy jsou 11-17,5 x 3-5 mikrometru velké, hladké, podlouhle elipsoidně vřetenovité, s více nebo méně zřetelnou suprahilární depresí viditelnou z bočního pohledu, velice světle hnědavé, téměř bezbarvé. Pokožka klobouku je tvořena trichodermem s hyfami 4-10 mikrometru širokými, na povrchu často inkrustovanými.

Ekologie a rozšíření. Velice hojný druh vyskytující se od nížin až do horských oblastí. Davá přednost kyselým půdám, ale zřídka se může vyskytnout i na jiných geologických podkladech. Velice hojný je zejména v jehličnatých, méně často ve smíšených lesích, v nichž obvykle roste také především pod smrky nebo borovicemi; pod listnáči se u nás objevuje jen velmi vzácně. Fruktifikuje od června do poloviny října.

Praktický význam. Pro svou hořkost je nejedlý, v některých zemích dokonce považovaný za jedovatý. V houbařských příručkách se sice někdy objevují recepty, které doporučují různé způsoby, jak z hřibu žlučového jeho hořkost odstranit (například máčením plodnic v různých nálevech apod.), avšak takové kuchyňské postupy rozhodně nelze doporučit.

Poznámky. Mladé plodnice hřibu žlučníku jsou začínajícími houbaři z neznalosti někdy zaméňovány za jedlé hřiby z okruhu hřibu smrkového (Boletus edulis). Od těchto hřibů se však hřib žlučník liší nahořklou chutí dužniny a také tím, že jeho póry jsou buď zřetelně narůžovělé (u starších plodnic), anebo, pokud ještě nejsou zbarvene do růžova (u mladších plodnic), růžověji po poranění nebo po otlačení.
V našich lesích se někdy můžeme setkat s hřibem žlučníkem kožitým (Tylopilus felleus var. alutarius) - varietou, která se od typických plodnic hřibu žlučníku liší světlejším kloboukem, meně nápadnou síťkou na třeni a méně hořkou, někdy až téměř mírnou dužninou. V mykologické literatuře je tato varieta někdy dokonce uváděna jako jedlá.

 

 

 

Hřib žlučník
Hřib žlučník
Podrobnosti obrázku
Hřib žlučník
Hřib žlučník
Podrobnosti obrázku
Hřib žlučník (2)
Hřib žlučník (2)
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery