Klouzek strakoš (Hřib strakoš)

Suillus variegatus (Sw.: Fr.) Richon et Roze

Jedlý - Roste: VI.-X.

Klobouk je 40-100(-130) mm široký, zpočátku polokulovitý a na okraji podvinutý, potom klenutý až ploše rozložený, žlutý, šedožlutý nebo žlutooranžový, v mládí pokrytý světle krémovou, hnědošedou nebo olivově hnědou plstí rozpadající se růstem klobouku postupně na šupinky, které jsou nejdříve bledé a pistnaté, později víceméně přitisklé k povrchu klobouku a postupně tmavnoucí do šeda, šedoolivova až olivově hněda, za deštivého počasí a ve stáří někdy částečně olysávající, zejména na temeni klobouku. Za vlhkého počasí a ve stáří má vrstva pokožky pod šupinkami tendenci gelifikovat, takže povrch klobouku pod šupinkami bývá někdy nepatrně slizký. Rourky jsou 5-10(-12) mm dlouhé, připojené nebo krátce sbíhavé, v mládí šedoolivové, šedohnědé, olivově hnědé až tmavě hnědé, později okrové, šedookrové nebo olivově okrové. Póry jsou stejné barvy jako póry, středně velké; na otlačených místech nejprve modrají a po dlouhé době velice zvolna hnědnou. Výtrusný prach je olivově hnědý. Třeň je 40-100(-120) x 20-30(-40) mm velký, protáhle kyjovitý a dole tupě zaoblený, někdy u báze trochu rozšířený, špinavě žlutý až oranžovožlutý nebo bledě oranžový, pokrytý velice jemnými plstnatými zrníčky zbarvenými stejně jako povrch třeně; při zběžném pohledu (bez použití lupy) se třeň někdy zdá téměř holý. Velum a prsten chybějí. Nejspodnější část třeně je pokryta bělavou, místy až špinavě nažioutlou nebo narezavělou plstí. Dužnina je světle žlutá nebo bledě naoranžovělá, v bázi třeně občas trochu narezavělá, na řezu modrající. Chuť je mírná, vůně příjemná a natolik význačná a charakteristická, že bývá někdy označována jako „strakošovitá".

Mikroznaky. Výtrusy jsou 8-11 x 3-4 mikrometru velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí. Pokožka klobouku dospělých plodnic je tvořena dvěma vrstvami: svrchní vrstvou tvořenou hyfami, které jsou v mládí částečně vzpřímené, později seskupené do polehlých shluků (jevících se makroskopicky jako polehlé šupinky), a spodní vrstvou, která je gelifikovaná. Inkrustované oleocystidy tvoří v hymenoforu (zejména na pórech) hojné početné shluky charakteristické pro rod Suillus, ale na povrchu třeně jsou roztroušeny velice řídce a pouze jednotlivě nebo nanejvýš ve velice malých, nepočetných skupinkách.

Ekologie a rozšíření. Hojný druh rozšířený od nižších poloh až vysoko do hor, rostoucí především na kyselejších půdách v borových lesích; na horách vystupuje až do pásma kleče. Tvoří mykorhizu s borovicemi, které mají dvě jehlice ve svazečku, nejčastěji s borovicí lesní (Pinus sylvestris), ale také s borovicí blatkou (Pinus rotundata) a borovicí klečí (Pinus mugo). Fruktifikuje od června do října.

Praktický význam. Jedlý. Někteří praktičtí houbaři na klouzku strakoši oceňují, že jeho plodnice nebývají olepené různými nečistotami jako u jiných klouzků, takže před kuchyňskou úpravou nevyžadují velké čištění.  Proto se strakoš v některých krajích lidově nazývá „bezpráce".

Poznámky. Klouzek strakoš je snadno poznatelný druh, jehož určení nepůsobí větší problémy. K charakteristickým znakům, jež odlišují tento druh od jiných klouzků, patří převážně žlutookrové zbarvení plodnic, typická šupinkatost klobouku, tmavé zbarvení pórů, které je nápadné zejména u mladších plodnic, a modrající dužnina s význačnou strakošovitou vůní.

Pro tento druh se v české mykologické literatuře obvykle používá pojmenování hřib strakoš. Tento druh má však všechny hlavní anatomické znaky v podstatě stejné jako ostatní klouzky včetně inkrustovaných shluků oleocystid v hymenoforu, jež jsou u klouzků nejcharakterističtějšim rodovým znakem. Rovněž novodobé molekulární analýzy potvrdily, že klouzek strakoš patří do skupiny druhů náležejících do rodu Suillus (klouzek), a navíc také, že rod Suillus je fylogeneticky velmi vzdálený od čeledi Boletaceae, kam patří hřiby z příbuzenského okruhu rodu Boletus (hřib). Proto by bylo vhodné, aby nebyl v České mykologické literatuře nadále uváděn jako hřib, ale jako klouzek strakoš.