RSS

Hřib sametový

Xerocomellus pruinalus (Fr.) Šutara
Syn.: Boletus pruinatus Fr. - Xerocomus pruinatus (Fr.) Quél.
Boletus fragilipes C. Martin


Jedlý - Výskyt: VII.-XI.

 

Klobouk je 30-90(-130) mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý, nakonec poduškovitý nebo ploše rozprostřený, většinou více nebo méně hnědý, na některých místech často s příměsí oranžového nebo červeného odstínu, někdy dokonce celý tmavě červený nebo téměř černý. Povrch klobouku je suchý, matný, někdy jakoby ojíněný, v mládí je lysý nebo sametový a často vrásčitý, později až jemné plstnatý, za normálních povětrnostních podmínek nerozpraskávající na drobná políčka. Pod vrchní nahnědlou vrstvou pokožky se obvykle nachází červeně zbarvená podpokožková vrstva. Rourky jsou v dospělosti téměř připojené nebo u třeně mírně stlačené a malým zoubkem sbíhající, 7-10(-15) mm dlouhé, v mládí světle až živě žluté, později žlutoolivové nebo olivově nazelenalé. Póry jsou podobně zbarvené jako rourky, ve stáří hranaté, 1-2,5 mm velké. Rourky a póry po poranění modrají nebo zelenají. Výtrusný prach je olivově hnědý. Třeň je 40-80(-100) X 8-20(-30) mm velký, téměř válcovitý nebo dole trochu rozšířený, většinou bez síťky, jen ve vzácných případech s málo zřetelnou, nepříliš výraznou síťkou, obvykle nahoře žlutý a ve střední a spodní části víceméně načervenalý; vyskytují se však i plodnice, které mají celý třeň žlutý. Na povrchu je třeň pokrytý velice drobnými zrníčky zbarvenými podobně jako podklad třeně. Báze třeně je pokryta bělavou, místy až bělavě nažloutlou plstí. Dužnina je v mládí žlutá nebo žlutavá, později často vybledající, u některých plodnic až do bělava, ve stáří může někdy být ve třeni i částečně načervenalá a v bázi třeně mírně nahnědlá; na řezu nebo po poranění víceméně modrá. Chuť je mírná, vůně většinou nenápadná, v ojedinělých případech trochu připomíná vůni muškátu.

Mikroznaky. Výtrusy jsou (10—)11,5-15,5(-17) x (4—)4,5-5,5(-6,2) mikrometru velké, elipsoidně vřetenovité, s mělkou suprahilární depresí, na povrchu jemně podélně žíhané. Pokožka klobouku je tvořena palisádodermem, s hyfami (6—)8-18(-22) mikrometru širokými, pokrytými nápadnou inkrustaci.

Ekologie a rozšíření. Velice hojný druh vyskytující se od nízkých poloh až do horských oblastí. Roste jak v jehličnatých, tak v listnatých nebo ve smíšených lesích zejména pod smrky (Picea) a buky (Fagus), často také pod duby (Quercus), břízami (Betula) nebo i jinými dřevinami. Hlavní období jeho fruktifikace obvykle přichází později než u hřibu žlutomasého (Xerocomellus chrysenteron). Objevuje se od července do konce listopadu, v některých sezonách dokonce až do začátku prosince.

Praktický význam. Jedlý. Jeho plodnice bývají o něco kvalitnější, než je tomu u ostatních druhů z okruhu hřibu žlutomasého.

Poznámky. Hřib sametový se do určité míry podobá hřibu žlutomasému (Xerocomellus chrysenteron) a hřibu Engelovu (Xerocomellus engelii), od nichž se liší především jemně žíhaným povrchem výtrusů. Od hřibu žlutomasého se odlišuje také tím, že povrch jeho klobouku obvykle není ani ve stáří políčkovitě rozpraskaný.

 

 

 

Hřib sametový
Hřib sametový
Podrobnosti obrázku
Hřib sametový
Hřib sametový
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery