RSS

Hřib peprný

Chalciporus piperatus (Bull.: Fr.) Bataille
Syn.: Boletus piperatus Bull.: Fr.


Palčivý - Výskyt: VI.-XI.

 

Klobouk je 20-40(-100) mm široký, zprvu polokulovitý, potom klenutý, někdy nakonec až poduškovitý, rezavý, hnědorezavý, měděně zbarvený, bledě okrový nebo krémově žlutavý. Povrch zpočátku matný, sametový až jemně plstnatý, ale brzy olysávající a trochu lesklý, za vlhka poněkud slizký a lepkavý. Rourky jsou nanejvýš 5 mm dlouhé, připojené nebo okolo vrcholu třeně trochu stlačené a malým zoubkem sbíhající, rezavé, hnědorezavé, skořicově hnědé nebo kalně červenohnědé. Póry jsou středně velké (ve zralosti až 1-3 mm), stejně nebo téměř stejně zbarvené jako stěny rourek; po otlačení někdy trochu tmavnou, ale jinak se jejich barva prakticky nemění. Výtrusný prach je světle až středně hnědý. Třeň je 30-50(-70) x 3-10(-17) mm velký, tenký, štíhlý, téměř válcovitý, podobně zbarvený jako klobouk, jakoby poprášený velice drobnými, sotva viditelnými rezavými zrníčky. Bazální plst pokrývající spodní část třeně a bazální mycelium jsou živě žluté. Dužnina je v klobouku světle narezavěle krémová nebo bledě měděně zbarvená, ve třeni intenzivně žlutá, na řezu neměnná. Vůně je nenápadná, chuť palčivá.

Mikroznaky. Výtrusy jsou (8—)9-12(-13) x (3,2—)3,5-4,5(-5) mikrometrů velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, z bočního pohledu s mělkou suprahilární depresí. Pokožka klobouku je v mládí tvořena trichodermem, který v dalších vývinových stadiích často postupně gelifikuje, takže u některých plodnic se ve stáří může změnit až na ixotrichoderm. Trichodermové hyfy jsou (6—)8-17(-21) mikrometru široké.

Ekologie a rozšíření. Poměrně běžný druh vyskytující se od pahorkatin až do horských oblastí, nejčastěji v jehličnatých lesích, zejména pod smrky (Picea); v oblastech, kde smrkové lesy chybějí, roste běžně i pod břízami (Betula). Fruktifikuje od začátku června až do poloviny listopadu.

Praktický význam. Není jedovatý, ale není ani vhodný pro kuchyňské využití. Použitelný je nanejvýš v malém množství do směsi s jinými jedlými houbami. V některých houbařských receptech je sice pro svou palčivost doporučován jako druh vhodný k okořenění nebo opepření jídla, ale zapomíná se na to, že dužnina hřibu peprného palčivost po tepelné úpravě ztrácí a po uvaření nebo podušení získává nakyslou, méně příjemnou chuť.

Poznámky. Hřib peprný je snadno poznatelný druh. Mezi jeho typické znaky patří celkové charakteristické zbarvení a malá velikost plodnic, rezavé, hnědorezavé až kalně červenohnědé zbarvení rourek i pórů a také palčivá dužnina, která je ve třeni nápadně žlutá. Podobný hřib růžopórý — Chaldporus amarellus (Quélet) Bataille, který se od hřibu peprného liší hlavně růžovým zbarvením pórů rourek, u nás zatím nebyl nalezen.

 

 

 

Hřib peprný
Hřib peprný
Podrobnosti obrázku
Hřib peprný (2)
Hřib peprný (2)
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery