RSS

Hřib medotrpký

Boletus radicans Pers.: Fr.
Syn.: Boletus albidus Roques


Nejedlý - Výskyt: VII.-IX.

 

Klobouk je 60-160(-220) mm široký, nejprve polokulovitý, na okraji dlouho podehnutý, potom klenutý a nakonec poduškovitý, velice bledě zbarvený, v mládí bílý, špinavě bělavý nebo našedlý, později šedavě bělavý, světle krémový nebo béžový, ve stáří někdy na temeni nepatrně nahnědle skvrnitý. Pokožka klobouku na otlačených místech tmavne, v mládí je jemně plstnatá, později z velké části olysalá, za vlhka poněkud lepkavá. Tenká vrstvička dužniny pod pokožkou klobouku je šedě nebo hnědě zbarvená. Rourky jsou v dospělosti 15-25 mm dlouhé, okolo vrcholu třeně poněkud stlačené, zpočátku světle žluté, brzy citronově žluté, později se žlutoolivovým nebo žlutookrovým odstínem, na řezu modrající. Póry jsou drobné, stejné barvy jako stěny rourek; na otlačených místech nejdříve silně modrají a po několika hodinách zvolna hnědnou. Výtrusný prach je světle hnědoolivový. Třeň je masitý, 50-130 x 30-60(-70) mm velký, v mládí vejčitý, pak víceméně kyjovitý, na bázi často s útvarem tvořeným slepencem mycelia prorůstajícího půdou. Povrch třeně je citronově žlutý, postupně vybledající do světlého, špinavě nažloutlého až našedlého odstínu, občas s hnědými až hnědočervenými skvrnami nebo s načervenalým prstencovitým páskem; v horní části je většinou pokrytý žlutou, po doteku tmavnoucí síťkou, která někdy sahá až do spodní poloviny třeně, ale v některých případech je více či méně redukovaná nebo úplně chybí. Plst na bázi třeně je špinavě žlutavá, místy až bledě naokrovělá. Dužnina je v mládí světle žlutá, během vývinu plodnic postupně vybledávající, nakonec až špinavě bělavá, na řezu modrající. Chuť je v prvním okamžiku po ochutnání mírná, ale po krátké chvíli nepříjemně hořká. Vůně je za čerstva nenápadná, většinou slabě houbová, avšak při usychání nepříjemná, připomínající močovinu.

Mikroznaky. Výtrusy jsou (10—)11-14(-16) x (4-)4,5-6(-6,5) mikrometru velké, hladké, elipsoidně vřetenovité, z bočního pohledu se zřetelnou suprahilární depresí. Pokožka klobouku je tvořena trichodermem, jehož hyfy mají ve stáří tendenci více nebo méně kolabovat. Trichodermové hyfy jsou vláknité, s dlouhými články, 4-8 mikrometru široké, některé jsou pokryté tenkou nepravidelnou vrstvou gelatinózní hmoty.

Ekologie a rozšíření. Nepříliš hojný druh vyskytující se roztroušeně jen v nížinách a pahorkatinách, zatímco ve vyšších polohách se u nás neobjevuje. Roste jednotlivě nebo ve skupinách, obvykle na světlejších místech v listnatých lesích, parcích nebo na březích a hrázích rybníků, většinou pod duby, méně často i pod jinými listnáči, například pod lípami nebo buky. Podhoubí na stanovištích obvykle vytrvává velice dlouhou dobu, takže plodnice se na lokalitě objevují v průběhu mnoha sezon, často i desítky let. Fruktifikuje od července do konce září.

Praktický význam. Pro hořkost je nejedlý.

Poznámky. Hřib medotrpký je snadno poznatelný druh dobře charakterizovaný poměrně robustní plodnicí, světlým kloboukem, žlutými rourkami a póry, žlutým třeněm a hořkou, modrající dužninou.
Jedna z forem hřibu medotrpkého, která si dlouho do dospělosti udržuje velice světlé, bílé nebo bělavé zbarvení klobouku, je někdy neoprávněně považována za samostatný druh označovaný jako hřib bělostný (Boletus albidus). Tato forma se objevuje zejména na zastíněných místech za vlhkého, mlhavého počasí.

 

 

 

Hřib medotrpký
Hřib medotrpký
Podrobnosti obrázku
Hřib medotrpký
Hřib medotrpký
Podrobnosti obrázku
Hřib medotrpký
Hřib medotrpký
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery