RSS

Hřib borový

Boletus pinophilus Pilát et Dermek
Syn.: Boletus pinicola (Vittad.) Venturi, non Sw.


Jedlý, CHRÁNĚNÝ - Výskyt: V-X

 

Klobouk je 60-200(-250) mm široký, nejprve polokulovitý, potom klenutý nebo poduškovitý, světle až tmavě hnědočervený, u některých starých plodnic místy (zejména u okraje klobouku) až s červenovínovým odstínem, v mládí často nerovný, hrbolatý nebo vrásčitý. Pokožka klobouku je v mládí jemně bělavě plstnatá, během růstu plodnic postupně olysávající, ale okolo okraje klobouku a v prohlubinkách nerovného povrchu klobouku zůstáváy dlouho jakoby bělavě ojíněná; za vlhkého počasí je poněkud lesklá a lepkavá. Rourky jsou v dospělosti 10-25mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, zpočátku bílé, později žluté až žlutoolivové, nakonec až zelenoolivové. Póry jsou drobné, stejně zbarvené jako stěny rourek; na otlačených místech se jejich zbarvení prakticky nemění. Výtrusný prach je hnědoolivový. Třeň je masitý, 70-170 (-250)x30-100 mm velký, v mládí soudkovitě nebo vejčité břichatý, potom široce kyjovitý, bledě nahnědlý, světle hnědý nebo hnědočervený, u starých plodnic někdy až s částečně červenovínovým nádechem (ale obvykle světleji zbarvený než klobouk), pokrytý síťkou, která je bílá nebo bělavá, později ve spodní polovině třeně někdy až červenohnědá nebo hnědá. Plst na bázi třeně je bílá. Dužnina je bílá nebo bělavá, pouze v tenké vrstvičce pod pokožkou klobouku červenohnědá nebo vínově načervenalá, na řezu neměnná. Načervenalá a červenovínově zbarvená místa na povrchu plodnice, zejména na okraji klobouku a v horní části třeně, se účinkem čpavkových par zbarvují zeleně. Tato makrochemická reakce, která funguje zejména na starších plodnicích vyrostlých za vlhkého počasí, se u ostatních druhů z okruhu hřibu smrkového (Boletus edulis) nevyskytuje. Chuť je nasládle hřibovitá, vůně příjemně  houbová.

Mikroznaky. Výtrusy jsou (12—)13-17(-18,5) x 4-5,5 mikrometrů velké, hladké, protáhle elipsoidně vřetenovité, někdy až téměř válcovité, se zřetelnou suprahilární depresí. Pokožka klobouku je tvořena dvěma vrstvami. Horní vrstva, tzv. suprapellis, je tvořena vláknitým trichodermem s hyfami 4-10(-13) mikrometru širokými. Spodní vrstva, tzv. subpellis, je tvořena hustěji antiklinálně uspořádanou vrstvou hyf. Během vývinu piodnic vláknité hyfy horní trichodermové vrstvy postupně olysávají, takže na olysalých místech, kde na klobouku zůstává jen spodní antiklinálně uspořádaná vrstva, může takto změněná pokožka do určité míry připomínat palisádoderm.

Ekologie a rozšíření. Dříve poměrně hojný druh, který však v posledních desetiletích na území naší republiky zřetelně ubývá. Vyskytuje se od nížin až do horských oblastí převážně na kyselých , půdách ve vlhčích jehličnatých lesích, kde roste pod borovicemi lesními (Pinus sylvestris). Občas se objevuje i pod některými listnáči, například pod buky (Fagus sylvatica). Fruktifikuje od května do konce října.

Praktický význam. Přestože je tento hřib jedlý, neměl by se sbírat pro účely konzumace. Je zařazený do Červeného seznamu hub České republiky jako zranitelný druh, a měl by se tedy chránit.

Poznámky. Hřib borový se podobá hřibu smrkovému (Boletus edulis) a hřibu dubovému (Bolet reticulatus), od nichž se liší zejména načervenalým odstínem klobouku a třeně. Makrochemicky se od těchto druhů také odlišuje tím, že načervenalá a vínově červená místa na klobouku a na třeni starších plodnic se účinkem čpavkových par zbarvují zeleně. Při určování hřibu borového může také někdy napomoci skutečnost, že jeho plodnice rostou ve velké většině případů pod borovicemi.

 

 

Hřib borový
Hřib borový
Podrobnosti obrázku
Hřib borový
Hřib borový
Podrobnosti obrázku
Hřib borový (2)
Hřib borový (2)
Podrobnosti obrázku
Hřib borový (2)
Hřib borový (2)
Podrobnosti obrázku
Hřib borový (4)
Hřib borový (4)
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery