Holubinka hlínožlutá

Russula ochroleuca Pers.
syn.: R. granulosa Cooke, non Velen.; R. constans Britzelm; ? R. Fingibilis Britzelm.

Jedlá – Výskyt: VII.-XI.

Klobouk 5-10(-12) cm v průměru, zprvu vyklenutý, pak plochý a uprostřed vmáčklý, často nepravidelný až laločnatě zprohýbaný, tuhý a tlustě masitý, později křehčí, na okraji tupý a hladký, jen ve stáří krátce rýhovaný, okrově, citronově až zlatavě žlutý, někdy uprostřed trochu naoranžovělý či nahnědlý nebo se světle zelenavými až naolivovělými odstíny. Pokožka klobouku za sucha lysá a hladká, někdy slabě zdrsněná, za vlhka lepkavá a lesklá, slupitelná téměř na ½ poloměru klobouku. Lupeny 4-7(-10) mm vysoké, zprvu husté, později trochu prořídlé, spíše tenčí a křehčí, jemně žebernaté, některé vidlené, úzce přirostlé ke třeni a na okraji klobouku tupé, v mládí bílé až bělavé, pak smetanové, ve stáří našedle žlutavé, na ostří často "slzící", po poranění slabě okrově hnědnoucí. Třeň 4-8 cm dlouhý, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, zprvu tvrdě masitý a plný, v době zralosti uvnitř žmolkovitě vycpaný a houbovitě změklý, lysý, podélně žilkovaný až drsně zrnitý, zprvu bělavý, později odspodu nažloutlý až naokrovělý, ve stáří a po nasáknutí vodou často šednoucí. Dužnina bílá, v mládí pevná, pak změklá, zprvu bělavá, později hnědookrově skvrnatějící, šednoucí po nasáknutí vodou, s nenápadným nebo slabě nakyslým pachem a s mírně palčivou chutí, zejména v lupenech. Výtrusný prach bílý až bělavý.

Mikroznaky. Výtrusy velké (7-)7,5-9(-9,5) x 6,5-8 mikrometru, vejčité až široce elipsoidní, s četnými kuželovitě zašpičatělými hroty vysokými až 1 mikrometr, pospojovanými četnými tenkými spojkami v neúplnou až téměř úplnou síťku. Bazidie velké 40-55 x 9-12 mikrometru, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cystidy velké 50-90 x 8-10 mikrometru, válcovité nebo úzce vřetenovité, krátce zašpičatělé, hluboce ponořené a málo přečnívající, velmi četné. Pokožka klobouku: brvy dlouhé, široké 2-5 mikrometru, nerozvětvené, málo přehrádkované, se stěnami inkrustovanými zlatožlutým pigmentem, válcovité, na horním konci přitupělé nebo zúžené; dermatocystidy chybějí nebo se vyskytují jen vzácně.

Makrochemické reakce. FeSO4 - světle růžově oranžová; guajak - rychle intenzívně modrá; benzidin - rychle blankytně modrá, pak modročerná, nakonec tmavě hnědá; fenol - vínově hnědá; KOH - na bázi třeně rychle cihlově rezavá až cihlově červená.

Ekologie a rozšíření. Roste velmi hojně od srpna do listopadu v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách na vlhčích a kyselých půdách, méně často v lesích listnatých, např. v bučinách.

Kuchyňská hodnota. Je jedlá, avšak i po tepelné úpravě málo chutná.

Odchylné formy a odrůdy. Holubinka hlínožlutá zrnitá — var. granulosa (Cooke) Rea - se od typické variety liší žlutohnědě až rezavě vločkatě zrnitým třeněm a více lepkavým, při zasychání rovněž zrnitým povrchem klobouku. Holubinka hlínožlutá ušlechtilá - var. fingibilis (Britzelm.) Singer - se liší většími plodnicemi, tmavěji zbarveným kloboukem a více žloutnoucí dužninou s téměř mírnou chutí, zatímco v mokřadech rostoucí h. hlínožlutá stálá - var. constans (Britzelm.) Romagn. má živě žlutý klobouk, krémově okrové lupeny, světle krémový výtrusný prach, mírnou nebo nahořklou chuť a ve stáří ovocný pach.

Možná záměna. Holubinka hlínožlutá je do jisté míry podobná nejedlé h. žlučové (R. fellea), která se pozná podle často mírně vyhrblého klobouku, plavě žlutého třeně, hořce palčivé chuti a zřetelné ovocně-pelargoniové vůně. Plodnice holubinky hlínožluté se zlatavě žlutým kloboukem mohou být zaměněny s jedlou h. chromovou (R. claroflava), která však roste výhradně pod břízami a snadno se pozná podle mírné chuti, mnohem výraznějšího šednutí celých plodnic a středně sytě okrového výtrusného prachu.