RSS

Holubinka hlínožlutá

Russula ochroleuca Pers.
syn.: R. granulosa Cooke, non Velen.; R. constans Britzelm; ? R. Fingibilis Britzelm.


Jedlá – Výskyt: VII.-XI.

 

Klobouk 5-10(-12) cm v průměru, zprvu vyklenutý, pak plochý a uprostřed vmáčklý, často nepravidelný až laločnatě zprohýbaný, tuhý a tlustě masitý, později křehčí, na okraji tupý a hladký, jen ve stáří krátce rýhovaný, okrově, citronově až zlatavě žlutý, někdy uprostřed trochu naoranžovělý či nahnědlý nebo se světle zelenavými až naolivovělými odstíny. Pokožka klobouku za sucha lysá a hladká, někdy slabě zdrsněná, za vlhka lepkavá a lesklá, slupitelná téměř na ½ poloměru klobouku. Lupeny 4-7(-10) mm vysoké, zprvu husté, později trochu prořídlé, spíše tenčí a křehčí, jemně žebernaté, některé vidlené, úzce přirostlé ke třeni a na okraji klobouku tupé, v mládí bílé až bělavé, pak smetanové, ve stáří našedle žlutavé, na ostří často "slzící", po poranění slabě okrově hnědnoucí. Třeň 4-8 cm dlouhý, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý až mírně kyjovitý, zprvu tvrdě masitý a plný, v době zralosti uvnitř žmolkovitě vycpaný a houbovitě změklý, lysý, podélně žilkovaný až drsně zrnitý, zprvu bělavý, později odspodu nažloutlý až naokrovělý, ve stáří a po nasáknutí vodou často šednoucí. Dužnina bílá, v mládí pevná, pak změklá, zprvu bělavá, později hnědookrově skvrnatějící, šednoucí po nasáknutí vodou, s nenápadným nebo slabě nakyslým pachem a s mírně palčivou chutí, zejména v lupenech. Výtrusný prach bílý až bělavý.

Mikroznaky. Výtrusy velké (7-)7,5-9(-9,5) x 6,5-8 mikrometru, vejčité až široce elipsoidní, s četnými kuželovitě zašpičatělými hroty vysokými až 1 mikrometr, pospojovanými četnými tenkými spojkami v neúplnou až téměř úplnou síťku. Bazidie velké 40-55 x 9-12 mikrometru, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cystidy velké 50-90 x 8-10 mikrometru, válcovité nebo úzce vřetenovité, krátce zašpičatělé, hluboce ponořené a málo přečnívající, velmi četné. Pokožka klobouku: brvy dlouhé, široké 2-5 mikrometru, nerozvětvené, málo přehrádkované, se stěnami inkrustovanými zlatožlutým pigmentem, válcovité, na horním konci přitupělé nebo zúžené; dermatocystidy chybějí nebo se vyskytují jen vzácně.


Makrochemické reakce
. FeSO4 - světle růžově oranžová; guajak - rychle intenzívně modrá; benzidin - rychle blankytně modrá, pak modročerná, nakonec tmavě hnědá; fenol - vínově hnědá; KOH - na bázi třeně rychle cihlově rezavá až cihlově červená.


Ekologie a rozšíření.
Roste velmi hojně od srpna do listopadu v jehličnatých lesích, zejména ve smrčinách na vlhčích a kyselých půdách, méně často v lesích listnatých, např. v bučinách.


Kuchyňská hodnota
. Je jedlá, avšak i po tepelné úpravě málo chutná.


Odchylné formy a odrůdy
. Holubinka hlínožlutá zrnitá — var. granulosa (Cooke) Rea - se od typické variety liší žlutohnědě až rezavě vločkatě zrnitým třeněm a více lepkavým, při zasychání rovněž zrnitým povrchem klobouku. Holubinka hlínožlutá ušlechtilá - var. fingibilis (Britzelm.) Singer - se liší většími plodnicemi, tmavěji zbarveným kloboukem a více žloutnoucí dužninou s téměř mírnou chutí, zatímco v mokřadech rostoucí h. hlínožlutá stálá - var. constans (Britzelm.) Romagn. má živě žlutý klobouk, krémově okrové lupeny, světle krémový výtrusný prach, mírnou nebo nahořklou chuť a ve stáří ovocný pach.


Možná záměna
. Holubinka hlínožlutá je do jisté míry podobná nejedlé h. žlučové (R. fellea), která se pozná podle často mírně vyhrblého klobouku, plavě žlutého třeně, hořce palčivé chuti a zřetelné ovocně-pelargoniové vůně. Plodnice holubinky hlínožluté se zlatavě žlutým kloboukem mohou být zaměněny s jedlou h. chromovou (R. claroflava), která však roste výhradně pod břízami a snadno se pozná podle mírné chuti, mnohem výraznějšího šednutí celých plodnic a středně sytě okrového výtrusného prachu.

 

 

 

Holubinka hlínožlutá
Holubinka hlínožlutá
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery