RSS

Holubinka dívčí

Russula puellaris Fr.
Syn.: R. elegans Bres.


Jedlá – Výskyt: VI.-X.

 

Klobouk 3-6 cm v průměru, u mladých plodnic mírně vyklenutý, záhy ploše rozložený a uprostřed více méně vmáčklý, někdy mírně zvlněný, zpočátku pevný, pak křehký, poměrně tence masitý, na okraji tupý a brzy daleko výrazně uzlinatě rýhovaný, barevně velmi proměnlivý, většinou v různých odstínech červené, purpurové, vínové až fialové barvy, uprostřed vždy tmavší a často nahnědlý až načernalý, na okraji vybledlý do okrové nebo okrově naolivovělé barvy, ve stáří velmi zežloutlý až okrově nebo šafránově rezavě skvrnitý. Pokožka klobouku za sucha matná hladká nebo trochu zdrsnělá, za vlhka lesklá a lepkavá, slupitelná do 2/3 poloměru klobouku. Lupeny 4-8 mm vysoké, zpočátku středně husté, pak prořídlé, křehké, na okraji klobouku tupé, ke třeni úzce připojené až skoro volné, u zralých plodnic břichaté, zpočátku bělavě smetanové, později máslové, nakonec na ostří i ploše zřetelně okrově žloutnoucí až žlutorezavě skvrnatějící. Třeň 3-5(-6) cm dlouhý, 0,8-1,5 cm tlustý, válcovitý až kyjovitý, někdy prohnutý nebo mírně hrbolatý či zploštělý, podélně vrásčitý, brzy dutý, velmi křehký, bělavý, posléze celý rezavě žlutý. Dužnina bělavá, zpočátku pevná, později změklá a křehká, zvláště ve třeni intenzivně rezavě žloutnoucí s mírnou chutí a s pachem nenápadným nebo připomínajícím pach hřibu strakoše. Výtrusný prach středně sytě smetanový.

Mikroznaky. Výtrusy velké (6,7-)7-8,5(-9) x 6-7 mikrometru, široce vejčité až skoro kulovité, se středně hustými tupě kuželovitými bradavkami a ostny dosahujícími výšky až 0,6-1 mikrometru, většinou izolovanými nebo s některými navzájem spojenými krátkými hřebínky. Bazidie velké 30-50 x 11-14 mikrometru, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cystidy velké 40-70 x 8-12 mikrometru, válcovitě vřetenovité, většinou na horním konci s výrůstkem. Pokožka klobouku: brvy široké 2-4 mikrometru, některé nerozvětvené, zatímco jiné rozvětvené, přehrádkované, válcovité, obvykle se zúženým horním koncem terminálního článku; dermatocystidy dosti četné, široké 4-8 mikrometru, jednobuněčné nebo 1-3x přehrádkované, válcovitého až kyjovitého tvaru.


Makrochemické reakce
. FeSO4 - světle masově narůžovělá; guajak - rychle intenzivně modrá; fenol — vínově hnědá.


Ekologie a rozšíření
. Roste hojně od června do října v jehličnatých a smíšených lesích, zvláště ve smrkových nebo borových, zejména na kyselejších a spíše sušších místech.


Kuchyňská hodnota
. Je jedlá a kuchyňsky všestranně upotřebitelná. Pro značnou křehkost a malou masitost je nejlépe využitelná ve směsi s masitějšími druhy hub.


Odchylné formy a odrůdy
. Z významnějších barevných odchylek lze jmenovat např. holubinku dívčí rudou - f. rubida Romagn., která se od typické h. dívčí liší zřetelně červeně zbarveným kloboukem (jako u h. Velenovského), na středu často načernalým, a nepatrně širšími dermatocystidami v pokožce klobouku. K dalším patří h. dívčí hnědavá - f. integroides Romagn. ined., která je robustnější a má nahnědlý klobouk jako u h. celokrajné. Kromě toho byla popsána h. dívčí drobná - var. minutalis (Britzelm.) Singer, která je na rozdíl od typické variety štíhlejší, méně intenzivně žloutne, má nepatrně menší a neúplně síťnaté výtrusy a roste většinou na vlhčích stanovištích pod břízami. Dále existuje h. dívčí jedlová - var. abietina (Peck) Bon, která je oproti typické varietě naopak větší a robustnější, mívá tmavěji zbarvený klobouk, méně žloutnoucí dužninu, poněkud větší a hojně hřebínkaté až neúplně síťnaté výtrusy a roste velmi často pod jedlemi. Nově je popsána h. dívčí rozpukaná f. cutefracta Socha, která se od typické h. dívčí liší zejména drobně políčkovitě rozpukanou pokožkou klobouku.


Možná záměna
. Holubinka dívčí je barevně velmi proměnlivým druhem holubinky, který je ale přesto snadno rozlišitelný zejména podle nápadného žloutnutí až rezavění téměř celých plodnic. Podobný vzhled i tendenci ke žloutnutí až okrovatění má také jedlá h. habrová (R. Carpini). Ta je ale podstatně méně častá, na některých místech dokonce až vzácná, roste výhradně pod habry, bývá poněkud větší a pevnější konzistence a má sytě žlutý výtrusný prach.
Blízkou příbuznou holubinky dívčí je h. zemitá (R. terenopus), která se od ní odlišuje méně intenzívním žloutnutím třeně, někdy přechodně palčivou chutí dužniny v lupenech, zřetelnou a konstantní vůní po pelargoniích a středně sytě až tmavě smetanovým výtrusným prachem.Vzezřením i žloutnutím dužniny je holubince dívčí částečně podobná i h. unylá (R. Versicolor), která se ale snadno pozná podle mírně až středně palčivé dužniny u mladších plodnic, světle až středně sytě okrového výtrusného prachu a spíše široce elipsoidních výtrusů většinou s hojně pospojovanými bradavkami nebo až s náznakem velmi neúplné síťky. Holubince dívčí je někdy podobná i drobná a křehká h. raná (R. nauseosa), která se dá rozlišit podle mírné palčivosti lupenů u mladých plodnic, středně sytě žlutého výtrusného prachu a ve stáří nebo za vlhka trochu šednoucího až šedohnědnoucího povrchu třeně. Těchto případných záměn se však nemusí praktičtí houbaři obávat, protože všechny tyto tři mírně palčivé holubinky jsou po tepelné úpravě jedlé a poměrně chutné.
Kromě toho by bylo možné h. dívčí zaměnit i s jedlou h. modřínovou (R. laricina), která však roste hlavně pod modříny, vzácněji také pod smrky. Ta se pozná podle ve stáří nebo po nasáknutí vodou trochu šednoucího a nikdy tak výrazně žloutnoucího třeně, středně sytě až tmavě žlutého výtrusného prachu a výtrusů s hroty navzájem hojně pospojovanými různě dlouhými hřebínky.

 

 

 

Holubinka dívčí
Holubinka dívčí
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery