RSS

 Holubinka bukovka

Russula heterophylla (Fr.) Fr.
Syn.: R. bifida (Bull.) J. Schröt., R. livida (Pers.) J. Schröt. s. Melzer et Zvára


Jedlá — Výskyt: VI.- IX.

 

Klobouk 5-10(-12) cm v průměru, zpočátku polokulovitý, později vyklenutý, u starších plodnic plochý a uprostřed široce prohloubený, tlustě masitý, na okraji ztenčený až ostrý, hladký, teprve ve stáří krátce rýhovaný, v různých odstínech zelené, olivové až žlutozelené barvy, uprostřed obvykle tmavší a skoro černohnědý až černozelený, často rezavě nebo vínově hnědě skvrnitý. Pokožka klobouku tenká, lysá, za sucha matná až jemně sametová, hladká nebo paprsčitě vrásčitá, za vlhka slizká a rosolovatějící, slupitelná jen při okraji klobouku. Lupeny 4-10 mm vysoké, středně husté, tenké, křehké až lámavé, zúženě připojené až krátce sbíhavé na třeň, v blízkosti třeně hojně spojované a vidlené, proložené kratšími lupénky, napřed bělavé, později smetanové s nažloutlým odstínem, ve stáří a po poranění s rezavě až okrově hnědě skvrnatějícím ostřím. Třeň 3-7 cm dlouhý, 1-3 cm tlustý, v poměru k průměru klobouku spíše krátký, válcovitý a směrem k bázi zúžený, tvrdý až pevně masitý, bílý, pak smetanový a v dolní části rezavě nebo žlutohnědě skvrnatějící. Dužnina bílá, po poranění rezavě hnědnoucí, s nenápadným pachem a s mírnou až nasládlou chutí. Výtrusný prach bílý.

Mikroznaky. Výtrusy velké 5-7 x 4-5,6 mikrometru, vejčité až skoro kulovité, drobně a roztroušeně bradavčité, s bradavkami nepravidelně rozmístěnými a vysokými nanejvýše 0,5 mikrometru, vzácněji pospojovanými krátkými hřebínky. Bazidie velké 40-60 x 7-9 mikrometru, štíhlé, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cystidy velké 50-80 x 7-12 mikrometru, vřetenovité, na horním konci zašpičatělé nebo s přívěskem, nečetné. Pokožka klobouku obsahuje tři druhy hyf - hojné rozvětvené a zřetelně přehrádkované hyfy, na přehrádkách často zaškrcované, s válcovitými až skoro kulovitými spodními články širokými 4-6 mikrometru a s více nebo méně zúženě prodlouženým horním koncem terminálního článku, méně hojné tlustostěnné, převážně bezbarvé štětinovité brvy a vřetenovité až kyjovité dermatocystidy ukončené až 40 x 10 mikrometru velkým vrcholovým článkem s přitupělým nebo hlavatě ukončeným koncem.

Makrochemické reakce. FeSO4 - živě růžově oranžová; guajak - rychle intenzivně modrá; fenol - tmavě hnědá; anilin - nažloutlá; benzidin - rychle šmolkově modrá, nakonec modře hnědočerná.

Ekologie a rozšíření. Roste od června do září v prosvětlených listnatých nebo smíšených lesích, zejména pod buky, duby a habry. U nás je hojnější jen v některých oblastech.

Kuchyňská hodnota. Je to jedna z velmi chutných holubinek, kterou je možné použít v jakékoliv kuchyňské úpravě.

Odchylné formy a odrůdy. Z významnějších barevných odchylek jsou známy např. holubinka bukovka osmahlá — f. adusta Lange - s kloboukem osmahlým až úplně hnědým, h. bukovka hlínožlutá — f. pseudoochroleuca Romagn. ex Carteret et Reumaux — s okrově žlutým až okrově hnědým kloboukem a h. bukovka naoranžovělá — f. laeticolor Donelli — s částečně oranžovým až růžově oranžovým kloboukem. Z barevných odrůd byla popsána h. bukovka siná — var. livida (Pers.) Gillet - s tmavě hnědoolivovým, tmavě šedozeleným až načernalým kloboukem, h. bukovka citronová —var. chloridicolor Carteret et Reumaux — s jednobarevně citronově žlutým až světle žlutozeleným kloboukem. Kromě toho existuje také h. bukovka panenská - var. virginea (Cooke et Massee) s. Melzer et Zvára — s úplně bělavým nebo krémovým a na povrchu rezavě skvrnitým kloboukem.

Možná záměna. Někteří dříve narození houbaři mohou znát holubinku bukovku též pod českým jménem h. různolupenná. V novější české mykologické literatuře začala být h. bukovka uváděna pod latinským jménem Russula rigida Velen. Pokud, ale druh popsaný Velenovským skutečně existuje, pak se musí jednat o druh zcela odlišný od h. bukovky, pro což svědčí nejen odlišný popis, ale i to, že sám Velenovský tyto dva druhy od sebe důrazně odlišoval. Z tohoto důvodu ponecháváme pro h. bukovku raději původní Friesovo latinské jméno, které je nadále běžně používáno většinou současných světově známých odborníků na rod Russula.

Holubinku bukovku lze snadno zaměnit hlavně s nahnědlými formami h. mandlové (R. vesca), která se od ní ale liší poněkud většími výtrusy. Nazelenalé nebo nažloutlé formy h. namodralé (R. cyanoxantha) se od h. bukovky liší pružnými a nelámavými lupeny, absencí štětinovitých brv v pokožce klobouku a negativní reakcí na FeSO4. Holubinka sivá (R. grisea) se od h. bukovky odlišuje více nebo méně plstnatou pokožkou klobouku, někdy fialově nadechlým třeněm, často mírně palčivými lupeny a středně sytě smetanovým výtrusným prachem. Holubinka směsná (R. mixta) se od h. bukovky pozná podle pokožky klobouku slupitelné téměř do poloviny jeho poloměru, nelámavých až skoro špekovitých lupenů, bělavého až světle smetanového výtrusného prachu a hojně hřebínkatých výtrusů. Nově popsaná h. zelenavá — R. viridicans Carteret et Reumaux — se liší od h. bukovky jemně žíhaným kloboukem připomínajícím barvou smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou (Amanita phalloides), většími výtrusy (8-9,5 mikrometru) s ostny dosahujícími až 1 mikrometr, velmi štíhlými brvami v pokožce klobouku a dosti slabou reakcí na FeS04. Těchto případných záměn se ale nemusí praktičtí houbaři obávat, protože i tyto druhy holubinek jsou jedle a chutné.

 

 

Holubinka bukovka
Holubinka bukovka
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery