RSS

 Holubinka brunátná

 Russula badia Quél.
Syn. Russula friesii Bres.


Nejedlá — Výskyt: VII.—XI.

 

Klobouk 5-10 cm v průměru, zprvu polokulovitý, později plochý a uprostřed vmačklý, pevný tlustě masitý, na okraji zpočátku tupý, později spíše ostrý, dlouho hladký, jen ve stáří krátce rýhovaný, purpurově červený, purpurově nebo fialově hnědý, někdy také jasně krvavě červený, popř. okrově hnědý, uprostřed klobouku obvykle tmavší až načernalý nebo zde naopak vybledlý a nažloutlý, někdy krémově skvrnitý. Pokožka klobouku obvykle lysá a zdrsnělá, spíše matná, za vlhka lepkavá a lesklá, slupitelná zpočátku jen při okraji klobouku, později až do 1/2 jeho poloměru. Lupeny 4-10 mm vysoké, zpočátku husté, později trochu prořídlé a křehké, na okraji klobouku tupé, zaobleně připojené ke třeni až oddálené, některé vidlené, v době zralosti břichaté, bílé, později smetanové, nakonec okrové až nažloutlé, při okraji klobouku někdy s narůžovělým ostřím. Třeň 4-9 cm dlouhý, 1-2,5 cm tlustý, válcovitý nebo mírně kyjovitý, ojíněný, pak lysýa jemně vrásčitý, zpočátku tvrdý a plný, později pod tvrdší korovou vrstvou houbovitý, bílý nebo zčásti růžově nadechlý, ve stáří od báze žlutavě hnědnoucí. Dužnina zpočátku tvrdá, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá nebo podobně zbarvená jako klobouk, po poranění a ve stáří rezavějící, u starších plodnic a za teplého počasí s pachem po cedrovém dřevě; chuť zpočátku mírná, avšak po jisté chvíli nesnesitelná a dlouho palčivá. Výtrusný prach tmavě okrový až světle žlutý.

Mikroznaky. Výtrusy velké 7,5-9,5(-10) x 6,5-8 mikrometru, široce elipsoidní až vejčité, s tupě kuželovitými bradavkami a ostny vysokými až 0,8-1 mikrometru, spojenými rozvětvenými hřebínky místy ve velmi neúplnou síťku. Bazidie velké 40-55 x 10-13 mikrometru, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cystidy velké 60-110 x 10-15 mikrometru, vřetenovité, s krátkým násadcem, početné. Pokožka klobouku: brvy široké 2-3,5 mikrometru, málo rozvětvené, přehrádkované, válcovité, s tupým nebo zaškrceně zúženým horním koncem terminálního článku; dermatocystidy početné, široké 5-10 mikrometru, přehrádkované, válcovité až kyjovité, s tupým horním koncem terminálního článku.

Makrochemické reakce. FeSO4- růžová; guajak - pomalu a málo intenzivně modrá; fenol - vínově hnědá.

Ekologie a rozšíření. Roste poměrně hojně od července do listopadu v jehličnatých lesích, hlavně borových, zejména na kyselých půdách. Vyskytuje se jak v pahorkatinách tak i v podhůří, s maximem výskytu v září.

Kuchyňská hodnota. Je to nejedlý a pro značnou palčivost zcela nepoživatelný druh.

Možná záměna. Pro nesnesitelnou a na jazyku dlouho přetrvávající palčivost je holubinka brunátná považována za nejpalčivější u nás rostoucí druh holubinky. Velmi podobná je jedlá holubinka celokrajná (R. integra), která roste rovněž v jehličnatých lesích. Ta se, ale snadno pozná podle zcela mírné chuti, více hnědě zbarveného a lesklejšího klobouku, tmavšího výtrusného prachu a izolovaně ostnitých výtrusů. Holubinka brunátná by mohla být zaměněna také s jedlou h. tečkovanou (R. vinosa), která se ale liší často ojíněnou až krupičkovitě tečkovanou pokožkou klobouku, výrazným šednutím dužniny celé plodnice, mírnou chutí, světle až středně sytě okrovým výtrusným prachem a jemně ostnitými výtrusy. Někdy se holubinka brunátná zaměňuje také za h. jízlivou (R. sardonia), která se ale pozná podle citronově žlutavých lupenů, spíše purpurově nafialovělého třeně, světlejšího výtrusného prachu a načervenalé reakce na čpavek.

 

 

 

Holubinka brunátná
Holubinka brunátná
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery