RSS

 Holubinka bílá

Russula delica Fr.


Jedlá – Výskyt: VII. - X.

 

Klobouk 6-15 (-18) cm v průměru, zprvu vyklenutý, později rozložený a více nebo méně prohloubený, někdy nepravidelný a při okraji laločnatě zprohýbaný, na okraji dlouho podvinutý a poněkud ztenčený, nerýhovaný, tlustě masitý a tvrdý, zpočátku bělavý, později lehce okrově nažloutlý až hnědorezavě skvrnitý. Pokožka klobouku za sucha matná, někdy jemně zdrsnělá až plstnatá, téměř neslupitelná. Lupeny 5-9 mm vysoké, nepříliš husté (4-8 lupenů na 1 cm okraje klobouku), tlusté, ale křehčí, proložené četnými kratšími lupénky, na okraji klobouku skoro ostré, ke třeni přirostlé nebo nepatrně sbíhavé, nejprve bělavé, pak smetanové, v době zralosti někdy s hnědorezavě skvrnatějícím ostřím. Třeň 2,5-4,5(-6) cm dlouhý, 1,5-3 cm tlustý, krátce válcovitý, často k bázi zúžený, tvrdý a plný, někdy trochu ojíněný, pak hladký nebo podélně jemně vrásčitý, zpočátku bílý až bělavý, potom hnědorezavě skvrnitý. Dužnina tvrdá, křehká, bělavá, po poranění okrovějící, se směsným pachem po ovoci a rybách, u mladších plodnic s převládajícím slabě ovocným pachem, u starších naopak s převládajícím rybím pachem. Chuť v lupenech palčivá a nepříjemná, ve třeni často mírná. Výtrusný prach bělavý až světle smetanový.

Mikroznaky. Výtrusy velké 8,5-11,2 x 7-9 mikrometru, široce vejčité až skoro kulovité, s tupě kuželovitými hroty vysokými až 0,8-1,2 mikrometru, hojně hřebínkatě pospojovanými v téměř úplnou síťku. Bazidie velké 45-70 x 10-14 mikrometru, kyjovité, čtyřvýtrusé. Cystidy velké 70-150 x 8-13 mikrometru, vřetenovité nebo válcovité, na horním konci zašpičatělé nebo s různě velkým výrůstkem. Pokožka klobouku: brvy četné, převážně široké 2,5-4,5 mikrometru, některé ale široké až 6-8 mikrometru, málo rozvětvené, přehrádkované, válcovité, se zaobleně přitupělým horním koncem terminálního článku; dermatocystidy hůře rozlišitelné, široké 4-7 mikrometru, málo přehrádkované, válcovité až vřetenovité, s přitupělým horním koncem terminálního článku.

Makrochemické reakce. FeSO4 — světle růžová; guajak — rychle intenzivně modrá.

Ekologie a rozšíření. Roste nepříliš hojně od července do října v listnatých a smíšených, vzácněji i jehličnatých lesích, zejména pod duby a borovicemi, na vápnitých půdách.

Kuchyňská hodnota. Jedlá, avšak málo chutná holubinka; po tepelné úpravě se uplatní v malém množství pouze ve směsi s jinými druhy hub.

Odchylné formy a odrůdy. Z významnějších odrůd je známa holubinka bílá uhlazená — var. puta Romagn., která se od typické holubinky bílé odlišuje zpočátku čistě bílým, hladkým až saténovým kloboukem, na okraji dosti ztenčeným, jakož i menšími a zcela síťnatými výtrusy. Kromě toho byla popsána holubinka bílá štěrbáková — var. porolamellata Melzer (nom. inval.), rostoucí vzácně pod topoly, již od mládí s kožově žlutavým kloboukem, vysokými a hrubě příčně spojovanými lupeny, jakož i příjemnou vůní po bělolanýži (Choiromyces).

Možná záměna. Holubinka bílá je statný, snadno poznatelný druh podle tlustých, křehkých a prořídlých lupenů. Ve starší české mykologické literatuře byla holubinka bílá uváděna pod nevhodným jménem holubinka bezmléčná. Lze ji zaměnit za velmi podobnou holubinku akvamarínovou (R. chloroides), která se však pozná podle méně tlustých, nižších a hustších lupenů (9-15 lupenů na 1 cm okraje klobouku), někdy modrozelenavého proužku v místě připojení lupenů ke třeni a nepatrně menších a jen zčásti hřebínkatých výtrusů s poněkud vyšší ornamentikou.

 

 

 

Holubinka bílá
Holubinka bílá
Podrobnosti obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery