Hlíva plicní

Pleurotus pulmonarius (Fr.) Quél.

Jedlá — Výskyt: VI.—X.

Klobouk je 5-12 cm široký, lasturovitý, lopatkovitý, v mládí nízce vyklenutý a na okraji podvinutý, v dospělosti nad třeněm mírně vtlačený a s ostrým okrajem, hladký, bělavý. hnědavý, krémový až šedookrový. Lupeny jsou velmi husté, úzké, pružné, dlouze na třeň sbíhavé, bělavé až světle krémové, při zasychání žloutnou. Třeň je 1-6 cm dlouhý, 0,6-1,5 cm široký, výstředný až boční, směrem k bázi ztenčený, bělavý, na bázi bíle plstnatý. Dužnina bývá zpočátku pružná a šťavnatá, v dospělosti tuhá a sušší, bělavá; vůně je nenápadná, chuť nasládlá. Vytrusný prach je bílý.

Roste v trsech na mrtvém i živém dřevě listnáčů (buk. dub, vrba).

Využití: Je to chutná jedlá houba, zejména mladé plodnice jsou vhodné k úpravě za čerstva i k nakládání do sladkokyselého nálevu.

Záměna: Jedlá hlíva ústřičná Pleurotus ostreatus má modrošedý klobouk, nežloutnoucí lupeny a začíná růst až pozdě na podzim; jedlá hlíva dubová Pleurotus dryinus vytváří robustnější, obvykle jednotlivě rostoucí plodnice, v mládí se závojem. Záměna je možná také za další druhy hlív, všechny jsou však jedlé.