Houby téměř jistě doprovází člověka od nepaměti. Zřejmě první dochovaný jasný doklad o používání hub je ze skalních maleb z oblasti Tassili v Alžíru. Stáří obrázků se odhaduje na 9.000 let. Malby zde ale nejsou dokladem používání hub jako potraviny, ale spíše svědectvím o rituálním používání halucinogenních hub (viz obrázek dole vlevo). Z období kolem 7.000 let př.n.l pochází nálezy troudu z troudnatce kopytovitého v Dánska. Troud vůbec hrál pravděpodobně nesmírně důležitou roli v dávné lidské historii. Bez lidé totiž nebyli schopni udržet oheň. Houby se samozřejmě odedávna používali i jako potravina, ale doklady jsou o tom až o něco později. V egyptských hieroglyfech z období cca 4.500 let př.n.l. se objevují houby jako rostlina nesmrtelnosti. Co tím chtěli páni staří Egypťani říci, je ale nejisté. Buď že jim houby tak moc chutnaly, anebo je užívali k dosažení stavů nesmrtelnosti při vizionářských rituálech.

Ötzi, ledový muž, jehož mumie byla nalezena v Alpách, měl u sebe ve váčku plodnici březovníku obecného. Odhaduje se, že Ötzi zemřel cca 3.300 let př. n. l. Těžko říct, jestli měl u sebe březovník kvůli ohni, anebo kvůli léčivým účinkům. Další doklady o využití hub ve starověku jsou např. z Mezopotámie, ze staré Číny a Indie nebo z dob starověkého Řecka i Říma. Z oblastí střední Ameriky máme doklady o extrémně rozšířeném kultovním používání halucinogenních hub. Jedná se o velké množství archeologických nálezů sošek, rytin a maleb hub. Ze starověké Číny máme také zprávy o užívání hub jako léčiv.

V Evropě pochází první souvislé písemné zmínky o houbách z díla řeckého učence Theophrasta (4. -3. st. př. n. l.)